Baťův Zlín a úspěšná výstavička
Tak hele děcka, začala jsem raději v pátek, páč nevím, co se může do konce týdne ještě odehrát. Tak jak jsem si minulý týden stěžovala na ty pařáky, tak jsem to asi zaštěkla, páč teď to stojí ještě více za starou fenu.
Za starú Breclavú
V pondělí jsem byla zase na výletě v Břeclavi.
Klasika vopálení machýrci, jak uviděli gádžu s mojí maličkostí, tak nasadili mimikry a splynuli s okolím.
No a potom už stály další dny za starou Bellu.
Světlým bodem byla zkouška na výstavu s novým zlatým vodítkem se střapcem. Asi nám to bude na výstavě slušet. Hudba zahraje tuš a páneček vstoupí celý v černém a já v červeném a oba se zlatým vodítkem, tak to se teda na nás těším. Taky záleží ale, jak se vyspím já, páneček, rozhodčí a tak. A taky jak jste nám drželi palečky. Tak uvidíme jaké bude nedělní pokračovaní.
Jo a taky sou u nás ロータリー, čili ringlšpíly, čili kolotoče. Tak o těch Vám něco napíšu v neděli.
Je neděle ráno a cítím se jak Venclovskej, když přeplaval kanál La Manche. Von si teda spletl jak se jmenuje, tvrdil, že je Šťastný, já sice vím čí su, ale su úplně kaput. Unavená jak nejvíc.
Předvýstavní chaos
Ale popořádku. Už asi stárnu bo co, normálka sem asi měla startovní horečku a tak sem byla už ve 3 ráno vzhůru. Lehla sem si k paničce a koukali jsme na sebe jak dvě telátka. Koukání nám vydrželo až do ½ 6, kdy vstával páneček. Takže základ na úspěšnou výstavu byl dán. J
Pak sem sledovala ten klasickej chaos, naši běhali semo tamo a já dávala hlavně pozor, aby mně nezapomněli. Jo a dostala sem rohlík se šunčičkou, to bylo teda pošušňáníčko, škoda, že se nechystáme na výstavu každý ráno.
No co myslíte, stála sem skoro celou cestu v autě? Kdo čte pořádně moje pondělníčky, tak už ví, že mi zvědavost nedovolí pořádně spolehnout. Takže jsem si na to předvádění pěkně potrénovala i nohy.
Nic moc teda
No do Zlína už asi nepojedem, výstavní stadion byl vedle hokejovýho a paštikáři, čili ševci, čili mistři letošní hokejové extraligy zrovna v pátek slavili s fanoušky titul a nějak po sobě zapomněli poklidit. Tak jsme venku šlapali mezi kelímkama a jiným nepořádkem.
Výstavní stadion taky levingston (jako špatný), na mně krasavici akití se koukali, jak bych spadla z jiné planety, teda v dobrým, ale vůbec nás negómou. (neznají)
Ale hlavní je, že jsme v kruhu zase obdrželi V1, luxusní posudek od rozhodčí, včetně pochválení za předvedení a obdiv rozhodčí za nádherný pletený výstavní obojek s vodítkem, dílo toť mé paničky. A protože jsme byli zároveň i VTM, jako vítěz třídy mladých, tak jsme si nepředloženě pomýšleli i na vyšší mety. No jenže mety se rozdávaly až odpo a my skončili už v 10 hodin. Tak jsme se procházkovali, kávovali, polívkovali a tak, až jsem z toho byla úplně hotovson.
Ve 2 hodiny začínaly soutěže vítězů. No, co vám mám říct, odjížděli jsme pouze jako morální vítězové výstavy, protože cizí „náplavy“ asi nemají šanci, že. Jen počkejte paštikáři, až přijedete do Brna.
Domů sem to už prospala, páč sem neviděla na oči, necítila nohy a celkově byla k.o.
Zdarec jak nejvíc a díky za palečky, který jste mně drželi.
