Blíží se podzimní výstavní finále

by Chiyo | 20.10.2014 Pondělníček

Tak to su teda zvědavá

Tak se mně, moji člobrdíčci, blíží letošní vystavovatelské finále. A bude to mazec, jak nejvíc. Abych to nezakřikla, tak si to raději nechám vše na další pondělníček. Prozradím vám akorát, že přestávám hárat, nabrala jsem kondičku, krásně jsem se osrstila a naposledy budu soutěžit v mladých. Tak tfuj, tfuj Akinko, ať jsou rozhodčí co nejvíc spravedliví. Už jsem ale raději trénovala i pózy na focení.

Už prý to su zase já

Tak konečně se prý probouzím z té hárací agónie. Musím přiznat, že už su z toho taky votrávená. Dosáhla jsem ale úspěchu, že už mně nenatahovali ty odporný tangáče. Voni totiž pochopili, že je to marnost a že bude schovaný všechno, jenom ne to, co má. Ještěže na mně nervou trenágle, jak jedné mé nejmenované známé. Na druhé straně mám už ale ulízanej jazyk, jak jsem po sobě furt poklízela. Paráda zase byla, že jsem se vyspala, jak nejvíc. Pořád jsem se jenom válela a odpočívala. A taky mně furt nejde do gebulky, proč na mně kňourali psi, kteří mně jinak nesnášejí. A co se ze mně linulo za zvuky, nechtějte ani vědět. Akorát na prochajdě, to jsem vždycinko ožila.

Teď už ale začínám pomalu vymýšlet zase ty moje kravinky, jsem hravější, tak nějak tuším, že zase bude o čem psát.

Moje zvířecí fóbie

Tak su z toho už trochu konsternovaná. Sice nevím co to slovo znamená, ale cítím to tak. A mám to vod tý doby, co mně kopl ten drát z ohrady a nikdo mně nevymluví, že v tom nemělo minimálně jedno kopýtko to konisko, co se tam pase. Od té doby nevěřím ani ovcím, ani kozám a ani tomu oslu oslovatýmu. Je to sice vostuda jak blázen, ale já su přece lovec medvědů a ne nějakých kopytnatců a tak. Ke komentáři k poslední fotce jsem dostala přísný zákaz od paničky. Nevíte proč?