Eště asi fofrem k vánocům

Trochu chlubička

Dobrý den,
jmenuji se C’CHIYO Petaki Kensha, přátelé a obdivovatelé mi říkají důvěrně AKINKA a z velmi nadějného štěněte se včera stala na Hanácké výstavě Velmi Nadějná I. dorostenka.
Jupity jou, já mám takovou radost a pánečci taky.

Dneskanc to bude takový pes přes kočku, nebo jak vy říkáte pátý přes devátý.
Samo, že největší bomba byla včerejší výstava. Normálně jsme měli všichni nervy nadranc, jestli mi dříve vylíná srst až na kůži, anebo zda nebudu dříve ženou.
Sice eště furt nevím, co to je, ale strašijou mně s tím teda fest.

Nakonec to dopadlo dobře. Večer před výstavou mně páneček vyfotil před nějakým hrobečkem, nebo co to bylo, abych prý měla štěstí.
Celou noc jsem se převracela a páneček taky, ráno by po mně ani pes neštěkl, páč jsem byla nějaká divná.
Nedali mně nažrat jako obvykle, nutili mně banán, střevních potíží nemaje, no prostě masakr.
Na stole na mně sypali jakejsi prášek (teda byl voňavej) a kartáčovali mně. A furt, že prý budu krrrrrrrrásná a tak.
Pak mně udělali bílý nohy a valili jsme.

No děcka, to byl mazec, normálně tolik psů jsem ještě neviděla.
A normálně malý, velký, tenký, tlustý, huňatí a nazí, škaredí a hezcí, no to se musí vidět.
Normálně prý za dva dny 300 ras a 3 000 pejsků.

Tak jsme našli náš kruh a páneček mně vzal na obhlídku.
No kdepak běhat, tam vám bylo tolik stop ze soboty, že jsem orala koberec čenichem jak komsomolec širé lány a páneček byl ze mě nešťastnej.
No pak jsem se uklidnila, pozdravila se s bráchou (fakt nekecám, byl tam a dostal taky VN1, to víte, jsme z dobré rodiny) a už mně to nebavilo, nechtěli mně nechat spát a promenáda furt nikde.

Jo a měli jsme s sebou osobního fotografa, sice se teprve učil, ale myslím, že dobrý.

No a pak nastal ten okamžik. Vstoupili jsme do kruhu a paní rozhodčí mi nejdříve zkontrolovala zoubky. Na to mně nenachytala, to děláme s pánečkem furt.
No a pak jsme běželi s větrem o závod, jupííííí.
A pak jsme již věděli, že to máme v tlapce (kapse). Paní rozhodčí ještě polichotila pánečkovi, že mu moc sluším, a bylo vymalováno.

Tak jen ať mě ta velmi velká nadějnost vydrží.
V únoru chceme jít na mezinárodku a to už budu mezi mladýma a tam je tedy pěknej nával.

Eště asi fofrem k vánocům.

Tak předně jsem zjistila, že:

1. Uvařené maso z kapří hlavy zrychluje krok a čistí střeva. (Panička by mohla vykládat o nočním úklidu)
2. Maso z osmažené ryby bez tuku tak nečiní.
3. Nevím jaký je to fyzikální zákon, ale když zatáhnete za robustní, těžký a pevně upevněný vánoční stromek na správném místě, ve správném úhlu a správnou silou, tak najednou sedíte vedle stromku, který však leží a máte vyplazený jazyk. (Naši se trochu lekli, ale nic se naštěstí nerozbilo)
4. Ať jdeme pěšky z Jedovnic nebo do Jedovnic, vždy je ta cesta delší, než naši předpokládali a vždy jsou překvapeni, kde jsme se to ocitli. (A to tedy byly štreky)
5. Cestu autobusem sice nemusím, ale když se správně rozplácnu, dokážu vyrovnávat zatáčky a cestu přežiju. (Když však vidím na zastávce autobus, tak mizím co nejdál)
6. Když je doma moc lidí, tak žárlím, ležím na místě, kam bych si normálně nelehla a s nikým se nebavím.
7. Jo a ty petardy mně teda pěkně vytáčely. Žádnej strach, taky jsem je vyštěkala až do Adamova.
8. Kamarád Bártík se mnou chtěl neustále hrát hru, kterou neznám (čuňas jeden), tak jsem raději hrála na honču.
9. Páneček si na procházce rád hraje na schovku (já mimochodem taky), ale když mu já schovám na zahradě brejle, tak mu to vůbec nepřipadá veselé.
10. Občas pomáhám pánečkovi na zahradě
11. A dárky, ty já můžu. A hlavně, když si můžu sama rozbalovat.

Tak ahoj kamarádi, mějte mně dále rádi, přeji hodně zdravíčka, do novýho ročíčka.
No, tak to se asi moc nepovedlo, ale co, jsem přece jenom ještě štěně.

Vaše Akinka

 

    PředcházejícíVánoční atmoškaNásledujícíTo byla prča