Finále, finále, finále

Poslouchat se musí

Prostě rozkaz zněl jasně. Náhradou za „zastavit muže s koženou brašnou “  byl rozkaz týdne „zastavit Hradec“ a roztrhat Rybárovi sítě. 

Tím pádem bylo jasno i s pondělňajsem. Pondělníček bude prostě hokejový. Takže pro ty, co jsou antihokejistové, Brnu nepřející a Kometě nefandící, tedy jářku, žádná pondělní hitparáda. Ale na druhé straně je to nová zkušenost i pro nás. Sledovat ve tvářích pánečků při zápase změny mimických svalů, ať již pars labialis, pars marginalis, či musculus orbicularis oculi a poslouchat ta neznámá, pravděpodobně ne zrovna dvakrát slušná slova, tak to je mazec. A když ta naše modrobílá šlechta vyhraje, tak to jsou šťastní jak Goro, když trefil do Tokia.

A tentokrát to bylo excelentní. Sice moc nevíme, jak účast naší Kometky ve finále ovlivní cenu a chuť barfu, popřípadě jiných psích laskomin, ale chceme věřit tomu, že to nějaký smysl má. Prostě ti naši kluci ušatí, modrobílí, komeťácký jsou ve finále. A je prý úplně jedno, jestli narazíme na tygry liberecký, či piráty chomutovský, dostanou na frak a hotovo. No, jestli to teda zvládneme, tak si naši vezmou asi týdenní dovču na regeneraci sil.

Prochajdy

V každým případě nás naši nešidijou, i když mají ten hokej. Teda hlavně páneček, protože panička se s náma sama bojí, páč měla už několikrát leteckej den, jak jsme zabraly špónu při zmerknutí nějaké kočky, psa neznámého a nebo srnky ladné.

Takže pár momentek k pokochání.

Tak zase za týden. Mějte se. AKI a AIMI.

    PředcházejícíJaro je tu, zase bude o čem psátNásledujícíMyšilovectví