Hlavně hokejový pondělníček

Tak jsem Komeťačka, no a co, no a co, no a co

Tak víte jak, přece nemůžu fandit někomu jinýmu, když doma je to samej komeťák. Vona modrá a bílá se mi taky líbí, tak co bych fandila někomu jinýmu. No, že to bude švanda, mě napadlo hned, ale že to bude taková prča, tak s tím jsem teda nepočítala. Před zápasem, to jsou úplný manévry. Dresy, šály, pokřiky a to jsme jenom u televize. Ještě že už nechodí na ten jejich stadion, co se teď tak divně jmenuje. Raději ani nebudu špekulovat, co ta zkratka znamená.

V neděli to bylo super. Vyklepli jsme ševce, šlo to celkem lehce. Zase jsme si  posílili naději na ten vytoužený titul, ale bylo nám jasný, že cesta bude ještě dlouhá.

V pondělí jsem měla zlý tušení. Raději jsem ani nechtěla ze zahrady domů. Stačilo mně, co jsem zaslechla přes dveře do zahrady, který jsem si nenápadně pootevřela. Takové výrazy tedy dáma nepoužívá, tak vám je asi ani nebudu psát. No panička byla otrávená jak ten sedlák Vávra od Maryši, pánečkovi lítali z očí blesky, že bylo venku, jak ve dne a tak jsem se vyhýbala tomu, abych šla na pelíšek. Hmm, a to je teda rozčílilo ještě víc. Toto je ta stinná stránka sportování.

Jo ve čtvrtek, to už jsem byla poučená. Od rána jsem byla úplně jiná holka. Poslušná, nezlobivá, ochotně se stravující. Přece nemohu naše před důležitým večerním mačem provokovat. A tak se nám to všem vyplatilo. Naši byli klidní, naši kluci komeťácký byli klidný, akorát ševc Čája (Čajánek) byl silně neklidný. Otevírají se nám vrátka do semifinále, kývá na nás hokejkami a zve nás dále. Už aby byla sobota večer a samo, pokud možno, se šťastným koncem.

No, tak to teda nedopadlo. ještě štěstí, že jsme měli doma náhradní radost v podobě našeho miláčka Ellinky. Tak snad ty paštikáře dorazíme v pondělí doma. Fujtajbl, to byl zápas.

Za duhovým mostem

A ještě mám taky jednu smutňárnu. V pátek odešel za duhový most můj nestarší a nejdelší kámoš, se kterým jsem vyrůstala. Bude mi po něm moc smutno. Co já se ho nazlobila, ale i tak mně i pánečky měl moc rád. O jeho životě by se dala napsat kniha. Při všech jeho příhodách nad ním musel někdo držet ochrannou ruku, páč jinak by tady již dávno nebyl.

No a v neděli uplynuly 2 roky od okamžiku, kdy odešel za duhový most pan kocour Píďa, který mně myšlenkovou reinkarnací naučil velkou část jeho lotrovin. Tak se tam, Píďo, s Fíčkem mějte a lotrandite, co nejvíc to půjde.

APPO – Akinčina psí poradna a odpovědna

Taky jsem někde četla, že toho dvounoháči moc neví o anatomii našeho těla. Víte kolik kostí má tělo psa a kolik tělo člověka?

Kostra psa má 271 – 282 kostí. Kost je uvnitř houbovitá a na povrchu kompaktní. Je pokryta okosticí (periost).

Kostra dospělého člověka se skládá zpravidla z 206 kostí, nicméně toto číslo je poměrně individuální a závisí například na dědičných predispozicích, ale především na věku. Například novorozenec má asi 270 kostí, toto číslo se po narození ještě nějakou dobu zvyšuje, jak vznikají některé nové kosti, nicméně u adoloscentů počet kostí strmě klesá, protože jich řada srůstá.

Dobrý že, kdo by to štěknul, tedy řeknul.

Tak páčku za týden. Akča Komeťačka.

    PředcházejícíUčím jaro klepat na dveřeNásledujícíAkule a bledule