Je to děs, když není vydavatelem pes

Hej, honem rychle, než budeme přichyceny. No prostě i pes se musí spolehnout jen sám na sebe. A dyž máte vydavatelem páníčka, tedy on je vydavatem excelentním, ale přece, jak to nemáte pevně v tlapkách, tak se občas stane, že jste mí milí oblíbení čtenáři v nejistotě, co se vlastně stalo, že nemáte pondělníček. Vysvětlení jednoduché, páneček je nějaký chabrus, heslo do toho notovýho buku mně nedal, tak jsem musela vyčkávat na vhodnou příležitost.

Takže fofrem, už se tam zase nějak páneček chruje. Jsme v pohodě, tedy kromě něho, Aiminka je čím dál větší štěkna, ničitelka, půba, neposlucha, zlobivka a tak dále, a tak dále. A já jsem čím dál klidnější a hodnější.

Tak alespoň pár foteček, než mi na to přijde páneček. Příště to snad už bude lepší.

Tak a honem, jako že nic, než budeme přistiženy

AKI a AIMI

    PředcházejícíPodzimní rozjímáníNásledujícíRozjezdy pro hvězdy