Kohout, zajaci, koza a skanzen

Dovča – část pátá, poslední

No, asi bych tak řekla, že je to z těch největších zážitků všechno. Teda ještě možná ta zvířecí pokušení v rámci zahrady. Jen připomínám, že jsme bydleli v suprové dřevěnici s velikánskou zahradou.

Tak jednak tam bylo nemnoho domácího zvířectva. Mezi nemnohem byl kohout, který pravidelně riskoval život, protože se mu 1x denně dařilo přeletět ohradu vymezující jeho prostor se slepicemi. Pro slépky byl asi velký king, ale pro naše spíše pravidelný nervový zápřah. Takže na hlídání nebyl jen neplánovaný kontakt se Žofkou, ale i výlety, či spíše zálety kohoutí. Jo, a taky tam měli takový ušatý chlupáče v malých domečcích. Nevím teda, jestli to byli králíci a nebo zajíci, Páč tam na kýblu s krmivem měli napsaný zajaci. Študýrovaly jsme s Aimi, jak se k nim dostat přes branku, která nám stála v cestě. Vzornou spoluprací se nám podařilo branku otevřít a valit za ušákama. Koukaly jsme před těma jejich bytečkama jak na televizu, žgryndy nám visely jak šráky, no dobrodrůžo. Bohužel byl páneček velice ostražitý a tak nám to velice rychle  zatrhnul. Branku nedůstojně zapřel rýčem a my měly po ptákách, tedy po ušácích. No a poslední zajímavý kousek byla koza na sousedním pozemku. Tak dlouho jsme se na ni chystaly, až si toho všiml kozí majitel a kozenu nám někam schoval.

Skanzen Vychylovka

Múzeum kysuckej dediny je skanzen nacházející se nedaleko obce Nová Bystrica, části Vychylovka v údolí Chmúra, která je součástí CHKO Kysuce.

Vlastně vznil proto, že se začala stavět vodní nádrž Nová Bystrica a soudruzi výjimečně udělali záslužnou věc a zachránili památky lidové architektury z obcí, které zmíněnou výstavbou zanikly. Je tu 34 staveb obytných a hospodářských budov. Součástí skanzenu je i úzkokolejná lesní železnice s úvraťovým systémem.

Smůla byla v tom, že jsme měli málo času, teda že jsme přijeli na knop, čili pozdě, skoro před zavíračkou. Ale přes to všechno si páněček stihnul dát v převezené krčmě zabijačku, pánička strapačky se zelím a my leháro. Při letem skanzenovým světem jsme také stihly zapózovat, zaujmout, očarit a vyfotit se ať již s obdivovateli, tak i s dřevěnicemi a pánečkem. Bohužel do vnútra jsme se už nedostali, páč už měli zavřeno.

Dobrý, ne?

Tak a tam je už zvonec a dovolené konec.

AKI a AIMI