Mluví spolu akity?

Jak to máme doma

No, co si budeme nalhávat. Naši to tuší, respektive vědí, čili v tom mají jasno.

Nejdříve jsem naše vytrénovala s reinkarnací myšlenek mezi mým rodinným předskokanem, kocourem Píďou, rezavým to Garfieldem, kvůli jehož existenci jsem se vůbec dostala do této rodinné smečky. Pokud to někoho blíže interesuje, tak si může blíže najít v některým z prvních pondělníčků.

No, a teď na rovču, čili otevřeně, upřímně a pravdivě. Ano, akity spolu mluví, dorozumívají se, dávají si informace a povely. Nevím tedy, zda to mají takto všechny akity, potažmo jak moc si rozumí, zda je to také dáno hodnotou IQ jako u lidí. Je pravda, že inteligenci si nikde nekoupíte, jablko nepadá daleko od stromu, dítě je obrazem svých rodičů a asi i my psi jsme inteligencí obrazem svých pánů. Je nám to líto s ohledem na naše některé plemenné soukmenovce, ale tak to bohužel je nastaveno. Snažím se to pánečkovi vysvětlit, ale on to vidí opačně. Tvrdí, že blb se blbem narodí a také umře a to nemá na mysli jejich čtyřnoháče.

Ať je to tak nebo tak, já a Aimi se kvalitně dorozumíváme a přes to nejede vlak.

Běž, ukradni, dones, potrap, vytoč a nebo…

Strašně mě baví, jak posílám Aimi prozkoumat terén, něco vyprovokovat, ukrást a tak. Vždycky to jistím zezadu. Jako nenápadka, v úkrytu, jakože za to nemůžu. A to moje miloučké mládě se nechá vždycky do té akce navézt, přemluvit, odeslat.

Takže pár modelových situací. Jako třeba chci nějakou hračku, kterou už podesátý zanesl páneček do baráku, páč třeba prší, anebo jsme už přestěhovaly všechno před barák. Takže, hlavně nenápadně. Aiminka se vtíravě vplíží do baráku, jakože jde jenom kolem. A najednou akce. Honem něco chňapnout, chytnout, uzmout, sebrat a pádit s větrem o závod z baráku. A já jako nic, já dělám, že nic nevím, že nic nevidím, že se mě to netýká, ale pod fousama se bavím dost dobře a kdybych se tím neprozradila, tak bych ležela na zádech a řechtala se.

A nebo třeba, tak to je taky mazec. Ukrást našim papuče. Oni totiž mají takový ty chlupatý, uklízecí.  A tím míním, že jak  nimi šourají po dlažbě, tak po sobě zrovna uklízejí. Panečku a tady je to vopruz. Tvl, na to je vždycky dostanu. To je křiku, to je hoňajda po zahradě a kolikrát na boso, tedy naši a dokážete si představit ten slovní doprovod v dnešním blátivém počasí.

A do třetice třeba jak odchytit akitu. Když akitu, tak jako myslím mě, anebo Aimi. Totiž jedna z nejlepších her, co hrajeme s našima je hra, chyť si mne, tedy naši to nazývají “miláčci, pojďte domů”. To tedy nejčastěji hrajeme ráno, když naši spěchají do práce. To nás, teda hlavně mě, chytne takový amok, tanec svatýho víta, magorec, lítanec a vtipanec, že naše může trefit. Ale abychom si je totálně nezlikvidovaly, tak se necháme u brány osedlat do postroje, projdeme se kolem potoka a pak už jsme poslušné.

A ještě nějaký foto

 Zdarec jak nejvíc. A+A