Opravdu jsme takoví jak Hačikó

8. března uplynulo 81 let od smrti Hačika

Všichni ten příběh asi znáte. Ale raději malé připomenutí.

Hačikó (jap. ハチ公 10. listopad 1923 – 8. březen 1934), známý v Japonsku jako čúken Hačikó (jap. 忠犬 ハチ公 – věrný pes Hačikó) byl pes plemene Akita Inu. Narodil se na farmě nedaleko města Odate v prefektuře Akita. V roce 1924 se majitelem Hačika stal Hidesaburó Ueno (jap. 上 野 英 三郎), profesor na Fakultě zemědělství Tokijské Univerzity. Hačikó denně doprovázel svého pána, když šel do práce a čekal na něj večer na vlakovém nádraží Šibuja. V květnu 1925 Ueno náhle zemřel na pracovišti. Hačika si vzali do péče profesorovi příbuzní, Hačikó však neustále utíkal a vracel se do profesorova domu. Péče o psa převzal profesorův zahradník, který znal Hačika už jako štěně. Hačikó každý večer odcházel na nádraží, doufaje, že se profesor konečně vrátí z práce domů. Hačikó čekal na svého mrtvého pána celkem 9 let. Jeho ostatky jsou uloženy v Národním vědeckém muzeu v Tokiu.

A můžu vám říct, že to máme doma taky tak. Tento druh závislosti se teda asi léčit nedá, tak nevím, jak to jednou uděláme. Radši dáme něco veselejšího.

Pochod lesem se psem

Dost dobrý název a ještě lepší zážitek. Přivařili jsme se k pejskařům z Blanska a valili na výlet. Moc velká paráda, neznámý les, potok se motal z leva do prava, což mi vyhovovalo, páč já taky tak pobíhám. No skoro 10 kiláků, takže teď nás všechny bolí tlapičky jak nejvíc. Ale stálo to za to.

Zimo pryč a jaro pojď

Tak už si pomalu zvykám na to, že skončila zima. Vono teda to jaro má taky svoje kouzlo. Jednak se mohu vyvalovat na sluníčku, druhak hrát s pánečkem balónajdu a třeťak zahradničit. Je pravda, že jednak a druhak se pánečkovi líbí, ale za třeťak mně dost hubuje.

APPO

Jako, že nevíte co to znamená, jo? Tak já vám to prozradím. Mám občas pocit, že o nás pejscích toho pánečci zase moc neví. Naši zjistili, že mají taky nějaký skrytý rezervy, a proto začali študýrovat všechno možný. A já jsem se rozhodla, že v rámci pondělníčků zavedu rubriku Akinčina psí poradna a odpovědna.  Budu jim nenápadně koukat přes rameno a něco chytrýho vám vždycky štěknu. Pokud Vás bude něco zajímat, tak sem s tím. A když budu chtít, tak vám odpovím. :)

Dneska něco z knihy Turid Rugaas – Konejšivé signály – Na jedné vlně s vašim psem. Moc doporučujeme.

Víte co znamená u nás psů zívání? Zíváme, když se neskutečně těšíme na vycházku, jsme celí netrpěliví a pro zklidnění tohoto stresu si zíváme. Zívat můžeme taky při velkým rachotu či hádce. Snažíme se tak uklidnit situaci. I člověk může tuto metodu použít. No štěknu vám, že když na mně páneček poprvé zívl, tak sem s sebou málem sekla. No schválně, pozorujte nás a popřípadě to vyzkoušejte také.

Zdraví všechny Akča