Poprázdninový pondělíček – část druhá

Kdo je po kom (pokémon a je)

Velký pařáky vystřídaly mokrý dny. Byl čas meditovat a přemýšlet. Tak třeba nad tím, jak jsme v některých věcech s Aimi rozdílné.

Déšť: Já, když prší, tak se převážně jen proběhnu k vykonání potřeby, ale to moje střeštidlo déšť miluje. Vyběhne ven a pokud si přímo na déšť nelehne ke konzumaci kosti, kterou si donese z některého ze svých špajzů, tak se vrátí z průzkumu za čtvrt hoďky, vypadá jak strašidlo, mokrá je jak myš, která navšívila na chvíli mou ctěnou mordičku a samozřejmě by ráda pozdravila rodinu a vyskočila si na sedačku. Takže okamžitě nastupuje zavírání dveří, vrátek do obyváku a několika ručníkové vysušování.

Vetka: Taky na vetce je to vše naopak. Já nejchválenější, nejúžasnější a nejhodnější pacient. A Aimi celá vycukaná, vyvalená a protestující. Po kom to dítě je. No, zeptám se asi pana otce.

Ovoce a zelenina: Tak to už nedávám vůbec. Já jsem tedy zásadně proti. Veliký ústupek jsem udělala při konzumaci nastrouhané přemražené zeleniny v barfu. Je mi líto pánečka, že se s tím vždycky tak lopotí. Ale odsud potud. Ostatní je pro mě tabu. Aimi je jak kyselina, ovoce i zeleninu minimálně ochutná, ale převážně zkonzumuje. Tak nevím, jak je to s tím jablkem a stromem. Ježišmárja, zase to ovoce.

Ničitelství: Alepoň, že je v tom ničení po mně. Holt, když se spojí síly, tak je pažit bílý.

A nakonec to nejlepší

Náš páneček měl velikánskou slávu. Jakýsi kulatiny. Nevím teda, proč to slavil až teď, když je kulatej celou dobu, co ho mám. No gratulantů přijelo skoro jak na  vánoční polský trhy, či co. Na jedné straně jsme byly rády, že je u nás tak živo, že vidíme lidičky, které moc často nevidíme. Na straně druhé jsme byly odpoledne opuštěny jak kůly v plotě a všichni si šli kamsi slavit. Je teda pravda, že se pro nás panička večer vrátila, ale co ty hodiny mezi tím? Asi mají pánička někteří lidové dost rádi, páč dostal dárečků, dárečků a dárečků. A některý teda byly.

Tak čaupes. Příště něco z dovči. AKI a AIMI