Poprázdninový pondělníček – část první

Zdar jak nejvíc

Už se mně normálně plašily drápky, jak jsem dlouho nic nepsala. Potom jsem taky měla bobky, že bylo těch zážitků tolik, až mi to hlava všechno nepobere. No, přiznám se, dělala jsem krátké bezvýznamné poznámečky, kterým jsem si rozuměla jenom já. Ale stejně jsem to musela rozkousnout aspoň na čtyři porce.

Červenec byl dost výživnej. Nebudu vás samo otravovat s mým milovaným jedovnickým rybníkem, fotečky mluví za vše. Škoda, že byl za chvíli rybník zelený jak brčál a než chytit nějaký hot spot, tak prý radši hot dog. Nevím, co tím páneček mínil, ale dostali jsme koupací zákaz.

Psí škola s K9

A to jo, to se musím pochlubit. Prodloužená čtyřdenní oblíbená školička v Hotelu Amerika ve VelMezu s šéfovou K9-ky, učitelkou a vynikající handlerkou (neplést si s gamblerkou) Gabčou a neméně šikovnou Terkou.

Pařák byl sice  jak nejvíc, ale mezi těma suprovýma čtyř a dvounoháčama jsme to skoro neregistrovali. No a byl tam s náma taky otec Aiminky  Sempík se starší ségrou Beni, se kterou jsme měly skoro klid zbraním.

Telegraficky největší zajímavosti. Pánečci konečně ukázali svou vrozenou inteligenci a skončili ve vědomostní soutěži třetí, já jsem absolvovala velice úspěšně soutěž výcviku (přece se nenechám před Sempíkem zahanbit)  a páneček cvičil Aiminku, která to však pro celkovou vyčerpanost důsledkem tropické teploty a nechuti cvičit velice brzo zabalila. No a třešinka na dortičce byla 2 km vycházka kolem rybníku, která se trochu protáhla asi na 11 km. My dvě jsme moc neprotestovaly, byly jsme rády, že jim stačíme, ale paničce to asi upevnilo láskyplný vztah k pánečkovi.

No myslím, že na rozjezd, tak akurát.

Zdarec jak nejvíc. AIMI a AKI