Rosteme jak z vody

Kdo? No přece Akinka a Ellinka

Tak jsem ji málem nepoznala. Neviděla jsem ji necelý 2 měsíce a povyrostla o pěknej kusanec. A sranda je s ní tedy taky pořádná. Neposedí, furt lítá a furt cosi brblá. To je pořád “koukej, podívám, kde je, deda, babi, Aki”, a tak. A to je tak na ty moje stavy. Místo, abych v klidu přemýšlela, jak dopadnu zítra u véty na sonu, tak se musím nechat stále odrbkávat, sekýrovat a na druhé straně Ellinku hlídat. No psí život.

Výlet za prasátkem

V sobotu jsme byli na výletě ve Vyškově v ZOO. Ellinka celý páteční večer nemluvila o ničem jiným, než o slíbeným prasátku, které uvidí. V sobotu po probuzení byly první slova “prasátkem”. Dobrý, ne?

A jak jsme řekli, tak jsme udělali. Já už byla starý mazák, byla jsem tam o velikonocích, za to Ellča z toho měla hlavu, jak nejvíc. Jednak se bála “prasátkem”, druhak se bála koz a třeťak byla vykulená jak jojo. No a mezi nama, tak ty kozy jsou pěkný zlodějky. Koupili jsme pro zvířátka krmení, jo, a ta jedna koza kozatá vytrhla pánečkovi sáček a důkladně ho vytřepala stylem, jakým ničím polštářky. Nevím, jak to ode mne odkoukala, ale výsledkem byl prázdnej pytlík a spokojený kozeny. Ale myslím, že byla spokojenost na všech frontách. Smečka, jak má být.

Tak ještě pár foteček

Tak čus, já se jdu psychicky chystat na úterní story na vétě. Akča