SLOVENSKÝ KLUB SEVERSKÝCH A JAPONSKÝCH PLEMIEN

Špeciálna výstava Mošovce 21.10.2017

Dneska trochu se  zpožděníčkem. Jednak jsme přijeli pozdě, druhak jsme byli všichni unavení a třeťak byl páneček marodnej jak nejvíc. Takže mě pustil na net až teď a páneček mi čouhá přes rameno.

Prodloužený víkend

Když my to Slovenko tak milujeme. Máme pocit, že jsou tam všichni lidi takoví otevřenější, kamarádštější a upřímnější. Až tedy na toho jednoho pasírka, co nám hodili přes Dunaj, aby nekalil vodu. Teď bohužel kalí vodu tady a my se s tím neumíme vyrovnat. No, co už.

Takže jsme jeli už v pátek, páneček to měl vypočítaný, že se za námi ještě přes Fatru protáhne kousek teplýho vzduchu a pokazí se to až v neděli. Po cestě do Mošovcí to bylo jak na houpajdě. Slunce, mlha, slunce, mlha, teplota +/- 20 stupňů a rosný bod jakeš takeš. (Pokud vám některé slovo někoho nápadně připomíná, tak von tam teda nebyl). Bohužel jsme po průjezdu Prievidzou lehce vystřízlivěli, ne teda, že bychom po cestě požili, ale teplota klesla náhle na 10 stupňů a my pochopili, že asi požijem, tedy naši.

Autokemping Drienok

Tak to byl mazec. Ubytovali jsme se ve více jak letní chatičce, ale vybaveni topidlem jsme se nebáli vlka nic. Teda vlků, či spíše husky a jiných severských plemen tam bylo, jak říkají bratři Slováci “neurekom”.  A ti měli teda závody jak blázen, jednokolky, dvoukolky, trojkolky a určitě i čtyřkolky. Takže v plné náloži byla sestava plemen Akita, Alaskan malamute, Greenland dog, Hokkaido, Lapinkoira, Shiba, Siberian husky, jak víno.

Sobotní soutěžní den

Už ranní mlha nevěstila nic dobrého. A bohužel, počasí nás zklamalo. Začalo střídavě mrholit a střídavě pršet vydatněji. Ale to bylo jediné, co nám trochu vadilo. 26 akit byl slušný příslib a jejich nekonfliktní pánečci též. Opět jsme byli rádi, že se jmenujeme akita inu a ne inu akita, páč jsme vystavovali první. Rozhodčí OK, soupeři OK, hodnocení OK a první nemohou být všichni, že. Takže výsledek  já EXCELENT 2 a Aimi EXCELENT 4 nás potěšil.

Neděle, ta nám tedy dala

Tak, a teď rychle, dokud se nevrátí na kontrolu páneček. To zase byl nápad, že když jsme už tam, tak půjdeme na výlet do Blatnice. Tak dálka to nebyla zase tak velká, nějakých 7 kilců, ale v tom počasí… No prostě přímá úměra mezi vzdáleností a deštěm, čím jsme to měli dále od kempu, tím hustěji pršelo. Bistro, které se zdálo býti záchranou, nezbožňovalo psy a vařilo z mraženýho polotovaru. To první páneček vyřešil pevným hlasem, takže jsme byli vpuštěni, to druhé jsme raději neřešili. Takže jedno orosený a valíme dále. S hrůzou jsme šli do luxusního hotelu GARDEN, ale co se nestalo, přivítali nás, usadili nás, napojili nás, najedli nás (i my dvě jsme dostaly dva rožky (rohlíky)), obrali nás o nemalý počet éček a s úsměvem jsme se rozešli. Teda cesta nazpět byla už hodně náročná. Ale přežili jsme to, vrátili jsme se, i když s nějakými zdravotními šrámy a už se těšíme na květen.

Správy zo slovenska písala AKI a AIMI