Tentokrát mi to ve školičce šlo

Střevní obtíže

Tak jsem zase tady.

Vám teda něco řeknu, něco jsem sežrala, naši neví co a já už vůbec ne a to byl teda mazec. Páneček říkal, že to bylo horší jak ty pobožný babky co chodijou na hrubou (rozuměj mše v 11 hodin) a prdí jedna za druhou. Já měla takovou srajdu (pajdón), že panička celou noc jenom lítala s kyblíkem a takovým tým kulatým srandovním zametadlem. Musela jsem žrát jakýsi černý kokina, no teda nic moc, ale zase jsem ochutnala, co do sebe cpe páneček a nechce mně nikdy dát. Ty lidi jsou někdy divní, chápete to, normálně rohlík nesmím a teď mně ještě přemlouvali. Já ale měla hlad jak Němci u Stalingradu, tak mně to dost bodlo. A tak nevím, čím to vlastně bylo. Mám podezření, že jsem buď sežrala něco málo, anebo moc naloženýho v hlíně.

Školička

A tentokrát byla školička, mocinky se na ni těším. Sestava celkem dobrá až na jednoho starýho psa s pánečkem, kterej by tak mohl česat v zologický opice a ne cvičit pejsky.
Vlál za tím Denym jak pirátská vlajka a nebýt Terezky (to je úča), tak nás tam všechny zakousl. Po mně vyjel tak, že jsem si myslím i cvrkla, rapl jeden. A tentokrát mi to šlo, akorát jsem pořád hlídala pánečka, tak jsem občas nedávala moc pozor.
A přestávky, ty miluju, to si děláme, co chceme a tak se božsky popereme, že se to nedá ani popstat.

Tentokrát mi to ve školičce šlo, akorát jsem pořád hlídala pánečka, tak jsem občas nedávala moc pozor.

A víte proč? Protože, když jsme všichni na prochajdě, tak se mně furt některé schovává. A to je pak furt: „a kdepak je ten a kdepak je onen“, ale mně to celkem baví.
Největší prča je, když se plížijou, jak indiánskej průzkumník schovat, a já du jako, že nic a najednou šup a otočím se a oni mají po schovce. Ale když jim to vyjde, tak o ně už mám i dost strach, lítám tam jak hadr na holi, ale nakonec je vždycky najdu.

No a to je asi dneska zase všecko, protože jsem krásná, tak Vám posílám ještě pár momentek, ať z toho taky něco máte.

Čus bus zase za týden.