Víkend s naší K9-kou, ohodnotím desítkou

Ty kráso

Cože, jo vy nevíte, co je to K 9-ka? Tak to si děláte asi kozy, ne? Tak teda jednou pro vždy. K9 to je nejlepší psí školička ze všech školiček s nejlepšíma účama ze všech úč, co jich je. A to jich teda je, si pište. A tady s těma miláčkama mýma a milovanýma pánečkama jsem strávila celý víkend. A vůbec nám nevadilo, že bylo mokro a pršno a nevlídno. Totiž, dyž se dají do kupy suproví lidi s ještě suprovějšíma pesanama, tak je z toho úplně to nejsuprovější víkendování. Jo a nesmím zapomenout na pana správce a kuchaře v jedné osobě, teda všichni dvounoháči si to dost pochvalovali. A co já a moje stravování? No, udělali jsme kompromis. Naši mně už necpou ty odporný smradlavý zelený dršťky a já za odměnu papám granulky Platinum, které jsou takové vlhké a chutné a prý taky mastné, říkají naši. Nevím, co tím chtěli říct a je mi to zcela pes.

 Co dřív vyštěkat

No, tak to už nějak domatlám. Tak co se tam vlastně dělo. Tak jednak se cvičilo, druhak se soutěžilo a třeťak se blblo. Cvičila se hlavně, ale hlavně, poslušnost, jak dyby sme s ňou měli ňáky problémy, že. Tentokrát mně naši pochválili, sice to nebylo na čistá ajncku, ale na pochvalitebně to prý bylo.

Ach ty soutěže

Kdepak, ten náš páneček si nedá pokoj. Ten je Vám tak soutěživej, že z toho jednou nevyleze živej. Chápete to? Nikdy jsme spolu neskákali přes překážky a von se na nich málem přizabije. Ještě štěstí, že já jsem měla rozum a nehópla. Pak leze pod stolem, jak malej Jarda a přitom je Džanek. Potom mně učil hrát fotbal, s jakýmsi čímsi a nakonec nesl v zubech dřevěnou kost. Ještě, že tam nebyla žádná tříska.

No nevyhráli jsme, ale podaný výkon je příslibem pro červnovou školičku. Musíme holt trénovat.

Pak sme ještě soutěžili v jazykotepectví a to ve skládání veršů na daná slova. No, štěknu vám to hned, Ruda z Ostravy by šel raději fárat, bo na nás na nikoho neměl. Tak jsme to teda vyhráli všichni a nepomohlo ani to, že měl páneček pro jistotu básničky tři. Ale museli jsme uznat, že to ani jináč dopadnout nemělo. Taky tam byli ještě dvě soutěže hlavové. Jedné se naši zúčastnili a byli celkem dobří, ale na tu obrázkovou s pejskama nechtěli, ale opravdu nechtěli jít. Sice nevím proč, ale zaslechla jsem něco, jako že mají oči jen pro jednu rasu a tudíž nebudou zase nikomu za blbce.

A na kopci byl zvonec a víkendu byl konec

Tak jsme se dvakrát vyspali a už sme se zase balili. Řeknu Vám ale, že jsem už byla tak ucaprcaná, unavená, uběhaná, uštěkaná, promočená, usušená, ufocená, uhlazená a tak, že sem byla aj ráda, že frčíme domů. Teda napřed sme byli zkontrolovat stav vody na přilehlém poročním brodu, přes který sme museli přejet a páneček naznal, že když se rozjedeme a zavřeme oči, tak že to dobře dopadne.

A ještě prémiovka

Tak velkej pozdravovanec všem co byli na Lukách.

Děcka, za jak dlouho bude červen? :) Akča