Víkendová šampiónka

Příprava na výstavu

Dobré deň, tak jste asi zvědaví co?
Některým to už ale pánečci práskli, takže všem a popořadě.

Celé týden probíhal v nějaké nervozitě. Chápala sem teda, že to slovo výstava je hlavně pro pánečka hodně důležitý, tak jsem při každodenním šaškování s výstavním vodítkem dělala psí kusy, jak se na pejska patří. Jednou sem neukázala zuby, pak sem nechápala postoj a nebo nechtěla běhat. Páneček však tvrdohlavě mlel „to pude“. Pak mu nateklo koleno a já mu chtěla říct, to asi „nepude“. Ale raději jsem neštěkala.

Nechal si z kolena vytáhnout vodu, jako by jí doma neměl dost. Pak si na tu svou habrůvku natáhl jakejsi modrej nesmysl, tak jsem myslela, že pude snad v kraťasech na KOMETU. Ale prý to má aby mohl běhat.

První noc v cizím pokoji

Přišel pátek a zase to odporný auto. Narvali však do mě jakejsi paták, a vono mě zle nebylo.
Vyvalená sem ale byla řádně, nikdy jsem nespala jinde než doma a teď jakási malá bouda pro všechny tři. Tak jsem si vybrala nejlepší pelech a oni ať se postarají.
Ale holky, byly tam zase koně, za ty bych já dala i kokinka. Ty já fakt můžu, tedy nesmí mně chtít dát pusu, to se dycinky leknu.

První výstava

No a tak přišlo to očekávané ráno. Teda dybych věděla, že mně nedají nažrat, tak jsem nikam nejela. Nažrat nic, ale čurat kakat mně furt nutili. A tak já že, čurat jo, ale kakat, ať si trhnou. No nakonec jsem se teda vykadila, ať mají radost.
Děcka dojeli jsme na tu výstavu a tam bylo tolik psů a různých a malých a velkých a škaredých a já……..
Prostě mně z toho šly oči kolem.

Naši si mně předcházeli, to bylo Akinko dečku, Akinko nabumbej se, Akinko učešem tě, až jsem z toho byla celá přeakinkovaná.
Ale víte co? Koho jsem tam potkala, no to nemůžete uhodnout. No přece brášku Chinseie, ne?
My jsme se asi normálně fakt poznali. To byla panečku tlapkovaná. Páneček tomu furt říká soudružský pozdravy. Nevím sice co to je, ale je mi to dost jedno.
No a nebýt Chinseie, tak jsem možná i zaspala nástup do kruhu. Naštěstí mně to tlapkování dostatečně probudilo.

Cítila jsem to napětí ve všech pánečkových svalech. Nastoupili jsme jako druzí. Paní rozhodčí se mi úspěšně dobývala na zoubky a pak jsme letěli jak vítr.
Teda nevím s tím pánečkovým kolenem asi ne. Ale byli jsme dost šikovní. A pak nám šel i postoj. Paní rozhodčí mě mocinko vychválila a dokonce i pánečka za to, že mně připravoval. A pak byla velká sláva, prý jsem byla první a dostala jakejsi papír, na který se pánečci furt dívali a hladili mne a chválili. Jé to bylo fajn.
Kdy je další výstava?

První odměna

Potom mně ještě vzali mezi hračky a já si mohla nějakou vybrat, heč?
A protože má naše rasa vysokou inteligenci, tak jsem si vybrala tu nejdražší.
A to je asi pro dnešek vše.
Vono vás to už asi stejně nebaví.

Vaše víkendová šampiónka.

    PředcházejícíMám novou hračkuNásledujícíNemocný páneček