Začíná lehká nervozita

Zkouška bezpečí

Tak co se vlastně událo.
Jednak sem zase musela vytrpět cestu do Břeclavi. Já teda to auto moc nemusím, ale zasejc když tam su, tak se mně to líbí.
Procházky kolem řeky a tak. A dobrá fotka se nám povedla, jak tam stojím s pánečkama jak dospělá, že?

Druhak už bylo horší. Ani nevím, jak se to stalo (asi samo), ale otevřela se zábrana prosti vstupu do obyváku.
Tak jsem se tam šla mrknout, dyby bylo potřeba tam s něčím helfnout.
No bylo mně divný, že cosi hóká, ale já zase na nějaký hókání nehledím.
A tak sem si tam, ty kráso, chodila dovnitř a ven a dovnitř a ven a hókačka se mohla utrhnout.
Tak je sice pravda, že sem ten obal na knížku nemusela roztrhat, ale zas můžou být rádi, že jsem nechala celou knížku.
No a páneček přilítl s vykulenýma očima, protože mu furt kdosi volal, že má napadejen barák.
Asi neví, že když hlídám já, tak se nikdo neodváží.

Blázínek

Ty brďo a třeťak přijel ten náš blázínek Mates. Tak to byl zas mazec jak nejvíc.
Von je občas horší děcko jak já. Tak jsme se furt psovali (synonymum od kočkovali) a blbli jak blázínci. Jel s náma taky do školičky, a na prochajdu k rybníku, a tak.
Škoda, že to tak uteklo a musel zase do té práce. Ježišmankote, jak já to slovo nenávidím.

Jo a začíná lehká nervozita, blíží se výstava a nevíme, jestli ještě nezačnu hárat a už tam budu mezi skoro dospěláčama, tak to nebude žádná prča.
Tak mně teda držte tlapky.

Tak zase příště.

P.S. Za tiskáče a mluvničáky neručím, šak to už znáte

    PředcházejícíAlotriaNásledujícíMusím naše pochválit