11 měsíční půba dává pánečkovi řádně zabrat

AIMI a cvičák

Teď teda trochu akití omluvenka. To, co píšu, jsem nezažila sama, ale vyslechla od pánečka. O to více mi to vrtá tou mou rezavou, prudce inteligentní a přemýšlivou paličkou. Jednak se chystáme na výstavu do Nitry, druhak nechcou naši zanedbat výchovu mé dcery a třeťak je vyhlášena akce “Holky závislačky si musí zvyknout na to, že jsou na krátko mimo smečku”. Takže z těchto důvodů začíná být s Aimi trochu potíž. Teda já taky nejsem úplně v ókáčku, ale snažím se.

Výstavnictví a poslušňovnictví

Já jsem celkem výstavní matadorka a pokud našeho pánečka nevykolejí nějaká izraelská indiánská babička, tak hrozí jenom zákulisní intriky, proti kterým se sice nedá moc bojovat, ale zase jasně znáte nepřítele. V každém případě, je to jak u vašich lidských soutěží, které nazýváte, myslím, “VOLBY”. Jak říká páneček, chceš-li politické dění kritizovat, musíš se voleb zúčastnit. Tak i my v tom našem výstavnickém dění se nejdříve musíme v co nejlepším provedení zúčasnit a potom máme právo morálně s výsledkem nesouhlasit.

Jsem se teda do toho zase pěkně zamotala, prostě já už vím, co páneček očekává a moc tréninku nepotřebuji. Ale ten náš ztřeštěnec, půba začínající, adolescent neskutečný, potřebuje výcvik jak pes škrabkání.

A teď už teda opravdu jen pánečkovy poznatky:

První výstavový trénink byl dost tristní. Tréninková výstavní plocha ten den přivítala cca 50 pejsků, takže Aimi zaryla svůj něžný raťafáček při vstupu na cvičební plochu do koberce a ještě při odchodu domů ji scházelo dočuchat odhadem cca 5 stop psích a 4 stopy fenové. Ne, že by to byl výcvik úplně zbytečný, ale jak říká páneček, příště to bude určitě lepší.

Sobotní výcvik poslušnosti venku měl být jednodušší. Opak prý byl pravdou. Vzhledem k tomu, že jsem Aimi nekryla záda, musela zvolit vlastní strategii. Ta ji dovedla až na potupně nasazený košík, páč se snažila tento handicap dohnat okusováním spolužáků. Při výcviku už košík neměla, ale tuto výhodu nedokázala zcela ocenit. Páneček měl těžký nervy a Aimi těžký cvičební nezájem. Nepřítomnost její matky (myšleno, jako já) a paničky to velice umocnila.

Takže asi tak nějak. Musím se napříště podívat, co jsem vyváděla já. Košík mně tedy nikdy nenasadili, pokud nepočítám ten látkový klamač ostražitosti řidičů autobusů a jiných dopravních prostředků. Tak ahoj za týden.

AKI a AIMI

    PředcházejícíNásledující