Aimi a první návštěva ZOO

Fakt, to je tak nespravedlivý, já musela čekat na první zoologickou 11 měsíců a ten můj prcek ještě nemá 4 měsíce a už má první zážitky. Teda nápad to nebyl bůhvíjak dokonalý. Půl Brna a obyvatel bližšího či vzdálenějšího okolí se totiž asi rozhodlo, že bude lacinější zaplatit stovku v zoologické, než krmit a nalívat zmrskané mrskače. My už to teda tak děláme několik roků, páneček nám všem fenkám trochu vyprášil kožíšky a jeli jsme. Ještěže jsme měli ve frontě na lupeně (lístky pro vstup) vyslaný předvoj (velký lidský štěně Matýska s Pájou), páč tam byla taková fronta, jako kdyby se rozdávaly koblihy a zadarmo se zapíjely becherovkou. Páneček naznal, že by takovou frontu asi nerozdýchal. No a potom jsme šli po mých starých známých stopách. Strašně mě zajímala ta lama, která byla ze mě v roce 2014 tak vyvalená, že za námi chodila kolem plotu a stále nechápala, co su zač. Nevím, zda to byla ta stejná, ale je fakt, že ucítila smečkové nebezpečí a tak se před námi držela stranou.

No, bylo toho k vidění dost. Například surikatí mimča, smradlavý prasátka, ledňo-medvědí mimčo (no tam se nedalo ani prodrat) a tygr, tak ten si mě moc dobře pamatoval, tak se raději schovával. Zážitků teda plnej pes a nožičky po 6 kiláskách ušlapaný až k samýmu ocasu. A já jsem Aimi záviděla, že ji páneček s paničkou občas nesli.

Jak se mají moje děcanda

Dneska začneme u našeho prvorozence. Z toho se stal tedy PAN pes. Páneček ho vzorně barfuje a cvičí. AKIO je 17 kg krasavec s velkým potenciálem. Sice tomu slovu moc nerozumím, ale zní to dobře.

Jak mu chutná, vystihuje zpráva z nového domova, cituji: “…… co se týče barfování doporučuji přečíst si pohádku o Otesánkovi Jed jsem, sněd jsem: kaši z rendlíka, ucháč mlíka, pecen chleba, mámu, tátu, děvečku s jetelem, sedláka se senem, pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty a Tebe taky ještě sním!“……chutná mu úplně všechno, s jídlem nemá žádný problém. Jeho nejoblíbenější činnost je hledání jídla.

Náš Píďa

Ti, kteří se mnou sdílí pondělníčky už dlouhodobě, si určitě na kocoura Píďu pamatujou. Těm ostatním jen krátká vzpomínka, kterou si určitě zaslouží. 22.3.2016 totiž uplynuly 3 roky od odchodu 14. letého kocoura Píďi přes duhový most. A současně začíná éra akit u našich páníčků. Jednak nemohli rozdýchat ten bol, druhak se rozhodli pořídit si moji maličkost a třeťak se do mne část kocourka reinkarnovala, takže jsem vlastně jak v těch reklamách 2 v 1.

Jo, a omlouvám se, že vyšel pondělníček až v úterý. Ale o svátcích ani akita nepracuje.

Vaše AKI a AIMI