Akity u moře

Zdar jak nejvíc

Tak už to slyším až sem. No jo, aby se ty dvě nevytahovaly. Jim nestačí ta jejich velká zahrada, rybník Olšovec jim není dost nóbl, co tam asi celej den dělají, krásky, spát mohly doma…. Takže pro všechny zvědavé.

Denní plán

Vstáváme tak mezi 6 –  1/2 7, jdeme si cvrknout na tu naši předzahrádku. My se po rádnu řádně otřepem, naši se ve sprše namokří, aby se potom zase utírali, což trochu nechápeme a valíme na ranní čumendu, nebo spíše čuchajdu. Problém je, že je tu dost málo trávy a tam, kde je, jsou namalovaní na tabulce psi, kteří jsou však z neznámého důvodu přeškrtnutí. A tam nás naši nechtějí nechat vykonat střevní očisty.  Takže někdy je to potupné a uděláme to na chodníku a někdy se nějaký ten páseček trávy najde a to se cítíme o moc líp.

Když chytneme východ slunce, tak je to největší.

Ranní káva na promenádě. Tak na to se zase těší naši. My se nejdříve, ladně houpající se v bocích, vypromenujeme na promenádě. Někteří domorodci nám uctivě uvolňují trasu, někteří, bohužel, nemají pro své miláčky pud sebezáchovy a tam nastupuje pevná ruka našich. Potom si  vyberou místo s výhledem na moře a se slovy “Buongiorno, per favore, due cappuccini!” se usadí a pokynou nám k poloze ležícího střelce, aby si mohli tu dobrůtku vychutnat.

Váleníčko, to máme asi nejraději. Tak si rúzně poleháváme venku, chvíli ve stínu, chvíli chytáme bronz. Sem tam si zablbneme. Páneček se zase ponoří do té skříňky, kde jsme následně vidět a panička se dovolenkuje.

Samota je zlá. Doma nám to nepřijde. Víme, že chodí do té své práce, aby nám mohli nakupovat jídlo a dobrůtky. Tady ale trpíme, když jdou na pláž, jak psi. Ale ta radost, když se nám oba vrátí, tak ta je obrovská.

Večerní prochajda nás taky baví. Někdy jdeme nakupovat, někdy na vzdálenou pláž namočit tlapky. No, máme ještě na tu mořskou socializaci dost času, takže uvidíme, kam až si troufneme. Jo a voda je stále slaná.

Tak zase příště.

AKI a AIMI

    PředcházejícíNásledující