Bacha, jsme v kondici

Tak každej to má asi jinak

Je fakt, že se mně nechce hledat pondělníček, kde jsem popisovala, jak na povel hrabu zadníma nohama. Teda,  jenom když se mi chce. Ale teď se k tomu tématu musím vrátit. Pokud se prostrýčkujete googlem, tak se asi dozvíte, že: “Bylo zjištěno, že hrabání okolo exkrementů neslouží k zamaskování přítomnosti psa, ale psi si naopak dané místo tímto způsobem značí. Psi mají totiž na tlapkách mezi prsty potní žlázy, jejichž výměšek se hrabáním uvolní a zanechá na zemi všem ostatním psům pachovou značku. Ke stejnému typu hrabání někdy dochází i při značkování.”

A teď to teda musím trochu rozvést. Je fakt, že to dělám pravidelně po vykonání některé z tělesných potřeb, je fakt, že to dělám i samovolně, pokud zjistím, že si terén označkoval nějaký sok, či sočka (nemyslím socka). Důležitější však je skutečnost, že jsem schopna dělat nohy na povel a to naši milujou. Jak říkal Jirka Paroubek, “Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, kdo z vás to má?”

No při vší skromnosti se domnívám, že jsem v tomto výjimečná. O to více sleduji tu moje dítě. Pomamí se a nebo se nepomamí? Tak je to dost prča. Vůbec totiž tuto problematiku nechápe, chápete to? Když náhodou samovolně zanohuje, tak kouká, jak čerstvě vyoraná myš, kterou, mimochodem, zatím nechytla. A to je potom šou největší.  Prostě občas po vykonání potřeby se jí splaší nohy, začnou ji samy od sebe  tancovat neskutečné aranžmá a ona je z toho holka úplně hotová. Prostě na ty nohy nevěřícně kouká a neví co se děje. Takže mám velké pochybnosti o tom, že někdy dosáhne mé dokonalosti. Ale víte jak, všechno může být jinak.

Milovaný Sempou

Teprve nyní jsem pochopila, proč jsme s mou AIMI, každá jiná. Totiž její otec Sempou Go Fuen no Oka se narodil 25.listopadu a moje AIMI a její sourozenci 30.listopadu. Tímto mého partnera zdravím a přeji mu ještě hodně potomků. Nevím tedy jak ostatní děcka, to se brzy dozvíme při roční výroční zprávě od jejich pánečků, ale ta moje nejmenší a poslední a nejmilovanější potvůrka opravdu potvrzuje, že Sempou byl, je a bude a ona je a bude střelcem. Teď mi již hromadu věcí zapadá do souvislostí, i když jako býk to moc nedávám.

Vše se ukáže příští víkend

Naše milovaná Nitra. Příští týden valíme na výstavu do Nitry. Těm, co se ptají, proč tak daleko, odpoví některý z mých příspěvků v bloku výstavy. Nejedeme prioritně zvítězit, i když to potěší, jedeme se pobavit na neutrální půdu, která je o trochu méně zmanipulována, než u nás, a v případě potřeby se upřímně vysmát do obličejů těm , kteří mají vypočítaný, který den mají přijet, kdo je konkurencí a jak to zaonačit na nějakýho šampióna.

Jenže pozor, morální šampiónky jsme a budeme vždycinky  my a kdo nemá hlavu jen na to, aby mu neteklo do krku a nebo na to, aby si měl kam odložit klobouk ví, že parametr získaných šampiónů pro kvalitu chovu je zavádějící a někdy až nebezpečný.

Tak jsem se z toho vyštěkala, až jsem zapomněla říci, že moje maličkost je v dokonalé kondici včetně kožichu, moje AIMI, i když těžká půba se snaží na trénincích zlepšovat a naši jsou taky dost napružení. Tak za týden a bacha na nás.

Tak za týden páčko. A žádný nervy, teda pokud nás nevytočí nějaká knedla.

Vaše AKI a AIMI