Dovčová pokračovačka

Jo, neštěkla jsem Vám, že jsem v neděli měla 15 měsíců a tudíž tipuju tak někde kolem 17 roků lidských a to jsem teda dost velký půbisko. No, učím se s tím žít, našim to ale tak dobře nejde.

Koneček výletu

Jak jsme jeli od psí rodiny, stavili jsme se v Rožnově. Byli jsme tam na prochajdě mezi takovýma dřevěnýma chaloupkama a byly tam jakýsi velký krávy, koně tam asi za trest vozily dvounoháře a osel, který na ty koně šíleně řval. Ještě, že jsme mu nerozumněli. Určitě to byla nějaká sprosťajda.

A pak jsme jeli do jakýchsi Loštic, do tvarůžkové cukrárny. Já teda vůbec negómala, o čem je řeč, ale pánečkovi svítily voči, jak noční Las Vegas. Já už byla ale tak zničená, že kdyby tam dávali zadarmo všechny žrádýlka světa, tak by mně to bylo jedno. Ale, jak vy dvounozí s oblibou říkáte-nikdy neříkej nikdy. Koupili tam normigos, takový jakýsi maličký smradlavoučký věcičky a večer mně je dali do misky a já se mohla zbláznit, jak mi to chutnalo. Tak si pamatujte, od teďka mám ráda tvargle.

Návštěva Bártíka učitele

Jo, kdyby se se špizly někam hódně na začátek pondělníčků, tak by jste mne tam našli, jako úplný mimčo, jak spím vedle Bártíka a jak mně uči chodit na vodítku. No, raději Vám to připomenu.

Tak za tím Bártíkem jsme jeli na návštěvu. Měla jsem strach, že mně bude zase harašit, ale stáří dělá svoje. Byla to dost prča, vyhráli jsme si s mičudou a kradli si navzájem kosti. Bárt je totiž velkej hamižník a tak když jsme dostali každej jednu kostičku, nejraději by je sbalil obě dvě. Nakonec jsme si hráli na kosťáka, navzájem si ty kosti vyměňovali a žmoulali. Zajímavý je, že je vždycky chutnější ta kostička, co má zrovna ten druhej. Krucipísek.

 Velkej šokovanec

No něco málo sem zaregistrovala, ale nevím, nevím, možná to bude pěkná trapárna. Páneček mně přihlásil na výstavu na Slovensku. Tak abych mu udělala radost, tak su falešně březí, špatně jím a sundala sem všecku podsadu, takže su jak vypelichaná stará idiánská liška. No a páneček se rozhodl, že uděláme díru do světa. A aby to nebylo málo, tak s plnou parádu. Objednal mi profi handlerku, čili profi vystavovatelku psů, čili naši nejmilejší a veleúspěšnou Gábinku, miláčka co má psí školu K9, kam ráčím chodit na výcvik. Ve čtvrtek jsme jeli na cvičák a představte si, že ti moji dvounozí pánečci se vypařili, jak pára nad hrncem a nechali mně 3 hoďky samotnou jenom s Gabčou. No zvládla jsem to, ale Gabča říkala, že jsem teda pěknej mamánek a tatánek, tak nevím, jestli to byla pochvala, anebo ne. Ale hlavně mám pocit, že pojedu o víkendu na výstavu poprvní bez nich, jak děcka na první pionýrák a to nevím jestli to dám. No uvidíme, jestli budu mít po výstavě vůbec sil o tom něco štěknout a taky jestli bude co štěknout.

S největšíma nervama se s Váma loučí v pátek odpo chudinka, vynervovaná Akinka.