0:0 ve fotbale nic moc, ale 0/0 hodnocení DKK je supeeeeeer

DKK A/A čili 0/0 čili super

Já su děcka tak šťastná, jak nějakej Franta Venclovskej, co se rochnil v nějakým kanále, bo co. I když vím, že jsem jedinečná, tak přece ve mně hlodali červíčci obav. Bude to vědět i ten hodnotící lékař? Ležela jsem na tom stole opravdu správně?

A pak přišel ten den “D”, hodina “H”, minuta “M”, vteřina “V” a hodnocení “1*”. Jsem jednička, mám KK jedna báseň. Takže kluci psí, nejenom, že jsem čisté japonské krve, ale i ty vaše kloubečky mně budou dost zajímat. No ještě mám aspoň rok čas, říkají naši, ale malinečkou průzkumnou selekci už můžu dělat, ne?

 

 

 

 

Víkendovej mazec

Hej, tak abych splnila, co jsem slíbila, tak ještě k víkendovce. No zase dost mazec. Jednak byla v našem městysi velikánská sláva. Prej se poprvní kdesi zmínili o Křtinách před 777 lety. No nevím, lidí jak nejvíc, randál jak dva, úkáčka zpívali na pódiu ukrajinskou hymnu, trochu tance, zpěvu, divadla a nakonec konópek, co si myslel, že je Kája Gotuj. No hlava mně z toho šla kolem, ale co bych pro naše neudělala.

Druhak přijela ze slunné Itálie pánečkova ségra Iva a babička Božka. Tak na těchto základech se dalo stavět. Babča se mně bojí konstantně a švíca si myslela, že je rodilá pejskařka. Tož jsem ji to teda osladila, dva dny jsem na ni poštěkávala, semo tamo pozavýjela a až třetí den jsem ji vzala na milost, aby si nemyslela, že to bude s nama v té unii jednoduchý.

No a třeťak přijela zase ta naše prďola Ellinka. No tentokrát to nebylo nic moc. Boleli ji zoubky, tak byla protivná jako já, když se mně něco nelíbí. A když tak zavzpomínám, taky sem si užila. Já hloupá, měla jsem ji dát kus dřeva na kousání, vzpomínám si, že mně to pomáhalo.

Asi jsem krvelačná šelma

Jj, tak nevím, jak se přiznat. Tvl, já zabila a to hned myslím třikrát. No ale popořádku. Naši byli zvyklí, že když jsem byla na zahradě a oni přijeli autem, tak otevřeli bránu, já jsem divočila v uctivé vzdálenosti a až vystoupili, tak jsme se začali vítat. Otevřená brána mne nezajímala. Avšak čobolo to bolo, těrazky som zabijakom. Vše bylo dobré do okamžiku, než jsem spatřila ty pobíhající hračky, tedy kuřata, na cestě. Holt, už jsem o tom kdysi psala, že lidi nedodržují obecní vyhlášky a teď se jim to vymstilo. Ani jsem nestihla pustit balón, který jsem chtěla donést pánečkovi a mazala jsem s větrem o závod za hračkama. První chyba byla, že jsem pustila ten balon a druhá, že ty hračky moc nevydrží. Ale to už za mnou s křikem pádil páneček, v patách taky panička, která se za běhu vyzouvala z pantoflí a já třepala s mordičkou zacpanou střídavě bílou a střídavě hnědou hračkou. Tak prrrr, já je nechtěla sežrat, ale voni nějak upadali do agónie, či co, že by z úleku. No ale zároveň sem už několikrát stihla hodit našim mou pověstnou kličku a zdrhat z jejich dosahu. Ale pozor, najednou plot z jednoho boku, druhýho boku a přede mnou potok a páneček popadající dechu. No nic, řekla jsem si, vezmu to přes potok a peláším dál k Neumětelům. To jsem ale netušila, jak heroický výkon vytasí páneček, z hluboké historie svých vzpomínek vytáhl jeden ze svých bravurních zákroků fotbalového brankáře a již jsme se váleli v potoce. Já jako balon a na mně páneček skoro jak Péťa Čechuj, než ho odstavil ten mladej lapač. Jak potupně mně dotáhl domů už raději líčit nebudu, na prochajdě jsme byli jak výlet hluchoněmých a doma jakbysmet. Ještě že von se neumí zlobit dlouho, trdýlko moje. No a panička si stěžovala, že je poprdlená od kopřiv ještě druhý den. Aspoň nebude mít regma, říkala prý pánečkova babička……

Nová dimenze vycházek

Hej, nevíte, jak jsem mohla žít bez postroje a lana? Teprve teď mají ty moje prochajdy grády. Tak jednak mně nic neškrtí, jsem sice hůře řiditelná, ale naši to už skoro zmákli. Druhak vypadám dobře a třeťak mám 10 m životního prostoru, což je hlavně na loukách super. A mezi nama, ty svinovačky jsou přece jen pro malý bafáky a ne pesany mé velikosti a image, že? No prostě je to super a celkem mi po každé prochajdě vyhládne víc než dřív. Takže pánečci honem, honem, koupit miláčkům postroj a lano a valíme na prochajdu.

 

Jo a ještě pro ty zvídavý. Na tom postroji mám Julius K9. Julius je vzpomínka na Césara, páč jsem taky takový vůdčí typ a K9 je bezplatná reklama pro úžasnou psí školičku Gabči Pavlíčkové a její trenérku Terku, které mají prsty v tom, jaká jsem.

 Tak zas příště, nebojte to uteče.

Akča.