Další týden plný dobrodružství
Zase ty koně
Hej, tak už nevím, co ty koně proti mně zase mají. Normigo jsem se jich přestala bát, jo. A tak jdu s pánečkem na prochajdu kolem pastvin koňských a vidím jeden kůň. Říkám si, kliďánek, je jeden, páneček je taky jeden, tak si nic netroufne. No je fakt, že valil za nama z kopca jak Jančurův žlutej expres na D1, ne teda tak rychle, ale s takovýma přískokama, ale jinak v poho.
Páneček se z něho mohl zbláznit a mně to jeho cválání kolem ohradníku nevadilo. No a tak Vám jdu v domnělém bezpečí a najednou taková šlaha do mých výstavních nožiček, až jsem zavyla a vzala nohy na ramena. Táhla jsem pánečka, jak kdyby šlo o život a nebo běžela posledních 100 m na závodech psích spřežení. Nevím, kdo tam ten drát narafičil, ale koně teda, mezi nama, zasejc nebudu chtít dlouho vidět.
No a zase sem se pěkně vyznamenala, naši měli takovej kalup, že mně ani nestihli vyfotit. Páneček si zase něco položil na schody a zavřel branku. A protože já jsem osoba , teda fenka, trpělivá, tak jsem si řekla, kdo si počká, ten se dočká. Takový hezký krabičky, víme? Páneček šel sekat trávu a panička se motala v kuchyni. A já teda zase, jo fligna, jako , že nic a že mně to vůbec, ale vůbec nezajímá až šla panička něco dělat nahoru. Kdo si myslíte, že nezavřela branku, tak jste vyhráli. A já jupííííí, krabička, moje nejmilejší, to je moje potěšení něco ukrást a mažu ven. Bylo mně teda divný, že ta krabička nějak nahlas křupe, ale co už. No, abych to zkrátila, byla tam úsporná žárovka Philips, za korun 79,-, páneček, když viděl jak radostně křupu, tak málem omdlel a měli teda oba dost nervy než mně nalákali na ten můj oblíbenej sejr a posbírali střepy. Ach jo, taková já jsem půba.
Jo a ty pařáky se mně teda vůbec nelíbijou. Páneček byl na jakýchsi volbách až do Bruselu, nebo do kterýho vlka, že prý musí ohlídat, aby se tam šli válet ty správný lidi. No nerozumím tomu. Tím jsem jenom chtěla říct, že nebyl doma a já jela s paničkou po dlouhé době na cvičák. A tak jak bylo takový vedro, tak jsem hodila v autě tyčku, na cvičáku sem byla nevrlá, potom utahaná a celkově jsme se necítila o.k. Asi se ze mne stane noční pes, nebo co. Jo a jela sem zase busem, byli tam se mnou další dva pejsci, tak sem to hrála na mazajdu, žádný klepání a tak, víte?
Jak napálit Akinku
Ty brďo a ještě Vám musím štěknout, jak mně zase přechytračil páneček. Už sem asi psala, že vyčesávání není moje oblíbená disciplína. Tak mně úplně stačí, když o tom naši začnou mluvit, tak to už zpozorním. Když začnou chystat venku stůl, tak to už mám nastartováno a jak se ke mně přiblíží, tak mažu s větrem o závod. No tak všechno nasvědčovalo tomu, že mně chcou vyčesávat, tak sem byla na pozoru. A najednou se dívám, že si páneček lehá na ten česací stůl. Tak to mně hlava nebrala, alkoholu nepožil, tak co tam trénuje, že? No a tak to je ta moje zvědavost, šla sem se podívat ke stolu, jestli dobře vidím, a to už mně drapla panička a bylo vymalováno. To sou takoví lumpíci…….
No zas už bude celá stránka, ale já za to nemůžu, že mám furt tolik zážitků, čéče. Tak poslední. Možná i díky mně bude naše vesnice zvolená vesnicí roku. Byla tam totiž v neděli nějaká soutěžní komise a tak jsme se promenádovali u kostela a všichni mně zasejc obdivovali, a to včetně komise, teda než ochutnali křtinský likéry, pak už jim to bylo jedno. Tak jestli vyhrajem, tak v tom mám určitě tlapky.
Tak čus bambus, jo v sobotu jedeme na výstavu, tak držte palečky.
