Na útěku a jiné neplechy

Tak to sem teda tomu dala

Ani Vám to nemohu všechno vyštěkat. Ještě teď mi naskakuje místo podsady husina. No prostě nevím proč se to stalo, ale najednou jsem musela z toho výstaviště utéct a letět s větrem o závod. Netušila jsem, že prchnout je tak snadné a vrátit se je skoro nemožné.

Brzičko jsem si uvědomila, že jsem v háji, ale to jsem netušila, že dokonce ve dvouch. Běhala jsem jak žňová hlídka z Háje I. do Háje III.  Do háje, to jsem tomu teda dala. Normigo sem zapojila do akce mnoho záchranářských složek, poliše, registr hafanů, útulky, rádio, fejs, atd. Chvilku jsem byla mediálně slavnější jak Goro s Hachikem a Lajkou dohromady. Ale nestálo to za to. Naši mně hledali 15 hoděk, teda celou noc, zmrzlí byli jako sobolí, víte co, nervy měli jak nejvíc, ale to shledání, to teda stálo za to. Jako, když se mrknu na tu mapu, tak nechápu, jak jsem mohla na takovým prostoru běhat. Však mně taky tlapky bolely až u samýho tělíčka.

Trošičku mně to všechno poznamenalo na mé psýše. Furt se bojím, že se naši nevrátí z práce a já zůstanu sama opuštěná, jak ten sirotek. A ty zvuky a stínohry v lese si taky asi z té mé paličky tak brzo nevymažu.

Už ale zase trochu rošťačím

Páneček přímo nesnáší, když mu hrabu do záhonů a kolem keříků. No, a jak to asi teda mám dělat, když si to jídlo nutně musím schovat na horší časy. Tentokrát byl nakrknutej obzvlášť, páč se mu v domnění, že mně nevidí, zahrabala kost pod jeho vypěstovanou pýchu, japonský javor. A vůbec, teď mně docvaklo, že když je japonskej, tak přeci můžu, ne?

Nevím, nevím, to asi neklapne

Jo a to sem Vám taky ještě asi nevyštěkala. Páneček byl minulej týden beze mně v lesovi. No bylo to brzo ráno, tak mně to tak nebralo, to já ještě s paničkou lenoším. Ale pak mně teda dojal. Donesnul z lesa jakýsi divný voňavý věcičky a nutil mně, abych si je načuchala a že prý je budu příště v tom lesovi hledat. Asi krapítek trdýlko.

Tak to by asi, holenkové, pro tentokrát stačilo.

Páček za týden.

Vaše útěkářka Akinka.