Podzimní rozjímání

A mám zase melancholickou

Tak to na mě zase přišlo. Teda ta podzimní nálada. Venku chmurno až neveselo, neteplo, nesucho, pošmourno až mlhavo. To je období, kdy spěchám ze zahrady honem do mého pelíšku, stulím se do klubíčka a tiše podřimuji. Trochu jinak to má to moje mladý éro, ta je neustále ve střehu a nejraději by se současně venčila, žrala, lítala a spala. Ale když jdeme na prochajdu, tak to ožiju i já. Já jsem už přece jen klidnější a mám spíše výchovnou funkci, abych naučila Aimi vystopovat nějakou tu myšku a čmuchat u správné ďůrky.

A ten barevný zmatek v přírodě. Rejpálci sice budou protestovat, že barevně nevidíme, tak jim raději udělíme jednu lekcičku. Mezi nama nedovedu si představit, že bychom viděli jak pánečci. Prostě co nevidíme, to si dočmucháme.

Tak jak to mají dvounoháči: Lidé dokážou rozlišit všechny barvy spektra, protože lidské oko je vybaveno třemi druhy barevných receptorů, z nichž každý je citlivý na světlo o jiné vlnové délce. Odpovídají barvám žluté, zelené a modré. Když dopadá světlo na sítnici, signál je vede ze všech tří skupin barevných receptorů – čípků – do mozku, kde je dále zpracováván, dokud není přesně stanovena vlnová délka jednotlivých odstínů. V případě, že některý paprsek dráždí současně čípky pro zelenou a modrou, pak je výsledný vjem modrozelená. Různé kombinace žluté a zelené jsou podle kvantitativního poměru v mozku rozlišeny na červenou, oranžovou, žlutou nebo zelenou.

A jak to máme my: Psi mají v sítnici pouze dva druhy čípků, které jsou citlivé na vlnovou délku odpovídající žlutozelené a fialové. Pes vnímá kombinaci červená – oranžová – žlutá – zelená jako jednu barvu a kombinaci modrá – fialová jako druhou barvu a obojí dokáže odlišit od černobílého obrazu, ale jednotlivé barvy uvnitř těchto skupin nerozlišuje. Nerozezná červenou od žluté a zelené, stejně tak fialovou od modré. Jednoduše řečeno, pes vidí svět dvoubarevně, na rozdíl od lidí, kteří umí rozlišit stovky barevných odstínů.

Tak ještě letem, tím naším psím světem

Aimi byla na dalším výstavním tréninku. Z doslechu od pánečka vím, že to bylo o moc lepší než posledně. Třeba z té holky ještě něco bude. trošinku jsme doma lumpačily, tedy nechci v tom Aimi nechat samotnou, ale já mám takový věci už za sebou. Páneček nemá melancholickou, ale uměleckou. Vyřezal nám halloweenskou akití dýni a vyhrál si s našima fotečkama. Sice normigo vypadáme lépe, ale změna je život.

A to je pro dnešek vše. Mějte se a za týden….

AKI a AIMI