Tak takovou dovču si dám líbit

Když Akinka míní, ale zážitky vše mění

Tak sem si fakt, bando jedna, myslela, že si odpočinu. Ale nakonec sem musela pánečka přesvědčit, že bych to všechno naráz za čtrnáctidenku nedala. Faktiš je toho mnogiš.

Tak jednak byl takový divoký začátek dovči.
Paničce se rozbila, taková ta bílá potvora, co tam dá mokrý věci a pak je vytáhne suchý, Tak s velkým brbláním vyprala a pověsila prádlo na takový jakýsi točidlo se šňůrama. Ani Vám nevím proč. Snad jsem ji chtěla rozveselit a tak sem provedla regulérní čórku (pro neznalé, krádež) plápolajícího hadru na těch šňůrách. Bohužel jsem netušila, že to byl oblíbený kousek ošacení mé paničky. Pro mně ale dost dobrá hra, velká honča, závěrečná prohra, sčítání škod, dvě prokousnuté dírky v tričku (panička tvrdí, že díry), velkej malér, procházka bez paničky. Začátek dovči teda  nic moc.
Ale druhak to už bylo lepší.
Tak schválně děcka, myslíte si, že my němý tváře, můžeme spatřit záři v různých Schoping Park srandách? Tak co, ne nebo jo, tak to jste vedle jak ta jedle, co?
Jeli jsme za naší Miškou do Břeclavi a páneček dostal nápad, že po cestě prověříme jak to s tím vstupem vlastně je. Zajeli jsme teda na parkoviště a odvážně vykročili k té skleněné nádheře. U vstupu byly nalepeny takový ty různý zákazy s tím a oným a bez toho a bez oného. A co myslíte, byl tam obrázek psa? No nebyl. Takže jsme tam hrdě vstoupili, no děcka, to vám povídám, to byla nádhera. Samý sklo a samý blikátka a chládeček a já vstoupila jak hvězda a kráčela s ocáskem nahoře (teda občas mi úžasem spadl) a vztyčenou hlavou. A všichni koukali a žasli a možná se i báli a taky nechápali, páč tam normigo psa nepotkáte. Tak to byl teda zážitek, jak dva.
A třeťak se musím pochlubit.
Že mám pánečky zvířatomily jste už asi pochopili.
Když jsem byla malá, tak jsem vám určitě psala o tom suprovým pensionu Na Celnici. Když jsme tam pobývali, tak tam zrovna začali stavět takový hodný lidičky domečky pro týraný pesany, kteří nemají štěstí jako já , aby měli kde bydlet. Někteří lidi byli ale napřed zlí a nevěřili Ivě a Šárce, že budou ty pejsky léčit a starat se o ně. Ale teď už všichni víme, že to funguje a já su strašně ráda, že mojim kamarádům v nouzi někdo pomáhá. A tak jim chceme taky trochu pomoci, ale nevíme jestli to dopadne.Chceme jim pomocí ostatních pejskařů přispět nějakou korunkou na provoz. Tak jsme vymysleli a nabídli Rafaelům spolupráci.
Až jsem ještě více zčervenala, když jsem četla na fejsu od Rafaelů pochvalu.

Doporučujeme krásný web https://www.vseproakity.cz/, který patří jedné úžasné fenečce jménem Akinka a vytvořili jej pro ní její milující páníčkové. Součástí webu je také možnost nákupu přes banner Přírodní lékárna pro zvířata – Baron.cz, kdy každým nákupem uskutečněným přes tento banner podpoříte RAFAELA částkou ve výši 3,33% z každého zakoupeného zboží. Za nabídku této skvělé spolupráce děkujeme nejen Akince, ale také Jan Hubený a Edita Hubená.

A tak jsem jim musela taky hezky poděkovat.

Milý Rafaeli, jsem ráda, že jsi rád a že se ti líbí můj webíček a fejsíček. Protože i moji páníčci obdivují tvoji práci, chceme přispět alespoň troškou k léčbě pejsků, kteří nemají takové štěstí, jako já. Od BARONA.CZ mi pánečci nakupují papání a různé zdravé věci. Taky třeba levandulový odpuzovač klíšťat, takže jednak voním a druhak na mně ty potvory nelezou. Doufám, že hodní lidové, něco přes můj webík nakoupí a já ti budu moci hrdě poslat první korunky. Pozdravuj všechny pejsky a řekni jim, že na ně stále myslím. Vaše Akinka.

Hezký, že?

Takže, prosím, prosím, smutně koukám, pokud budete něco svým pejsků nakupovat, klikněte si přes můj webík na banner  www. baron.cz. A když se Vám tam bude něco líbit, uděláte nákupem dobrý skutek. Díkec, hafec, díkec, hafec moc.

Jó a teď ten největší mazec všech mazeců

Jeli jsme na krátkou dovču, tam co jsem se narodila. Naši objednali pokoj v penzionu na Těrlické přehradě. Po cestě jsme se stavili u paní Novosádové, to je ta paní, co pro nás pejsky napsala knížku BARF-Krmení psa přirozenou stravou a má chovnou stanici s krásnýma Rhodeskýma Ridgebackama. Paní Katka byla hrozně milá, a naši s návštěvou moc spokojeni. Na cestu mi dala cosi do pytlíku, ale tomu moc nerozumím, tomu rozumí pánečci.

 

A kousek od toho místa bydlí ti hodní pánečkové u kterých sem se narodila. A taky maminka Suri, starší sestřička Atori a moje sestřička z desaterčat, kam patřím i já. No moc jsme se všichni těšili.

Tak napřed na zkoušku přijeli jen se ségrou Chiyoko, aby jsme se trochu zkamarádili. No napřed dělala ramena, ale pak jsme se celkem akceptovaly. Teda já žádnej problém nemám, ale vona je nějaká nepřístupná. Ale hej, víte co se stalo, naučili mně plavat.

Huráááááááááááá, já jsme plavaláááááá.

Tak jsem Vám druhej den šla plavat zase a z radosti, že už su plavec jsem chytla takovýho rapla, jak nejvíc.

Tak už mně normiš bolí drábky. Ale už to snad dám. Druhý den jsme jeli na návštěvu do mé rodné chovky. No tak lhát Vám nebudu. Maminka Suri si mně nevšímala, ale aspoň neštěkala. Ale ty dvě ségry Atorina a Chiyokina na mně řvaly jak na lesy, furt cosi, že nepatřím do jejich smečky a tak. Mně to teda ale neva, já mám smečku svou a lepčí, víte? Tak a puknite.

 

No a taky sme byli na prochajdě a všichni čučeli jak troubové a nám to bylo jedno. Jo a Atori mně trochu postaršila, tak jsem se držela stranou. To nevadí, až budu velká, budu mít taky mimča a udělám si smečku a pak uvidijou.

Miláčci a už teda nemůžu, končím, padám únavou, lehám na dlažbu a tak.

Vaše Akča dovolenkářka