Ten první týden to byla pěkná pecka

Tisková zpráva

Dne 30.11.2015 se mi narodila štěňátka. Tři holčičky a dva kluci, jako buci. Dali jsme jim prozatím identifikační jména. Srdíčko, Mamánek, Kliďas, Kliďaska a Bojovnice. Matka (jako já) i děti jsou v pořádku. Držte nám drápky do nejbližších dnů. Děkuji všem, kteří se radují se mnou.

Tak to bylo zase pro všechny, co nefejsujou. Asi se ptáte, jak naše napadly takový jména, jo? Tak já vám to štěknu.Srdíčko je pejsek a pojmenovali jsme ho podle znaku za hlavičkou. Mamánek je fenka, která se ode mne nehne od samotného narození a stále si vyžaduje pozornost a nějaká krmící privilegia. Kliďas a Kliďaska mají podobný znak a na samém začátku byli velice klidní a rozvážní. Kdeže ty  loňské sněhy jsou. A Bojovnice? Tak ta se narodila jako nejmenší a já měla trochu strach, že ji budou ostatní odstrkovat. Ale asi je po mně. Ta se teda nedá, ani náhodou.

První den po narození

Kdybych to bývala věděla, tak bych do toho stejně šla. Teda chvilku trvalo, než jsem přišla na to, co se ode mne očekává. Ale protože jsem rychle chápající, tak to netrvalo zase tak dlouho. No řeknu vám, že to jsou pěkný násosky. A taky jsem si vzpomněla na toho chlapečka, kterého zajímalo, jestli prdí hadi. To já tedy nevím, ale mohu vám důvěrně prozradit, že moje štěnda jo a to tak, že nejvíc.

Den druhý

Je to opravdu zajímavý, jak se jim mění povahy. Z kliďasů se stávají vzteklouni, hlavně když nemůžou hned najít plný cecík. Co jim zůstává furt, je hlad a chuť k jídlu. Občas si připadám vyždímaná, jak ta naše státní kasa. Prdijou stále, ale už to není tak strašný. A nebo jsme si už zvykli.

Čtvrtek

Tak to bysme měli. Všechno je jinak. Z malých rotomilých plyšáčků se stávají upištěný piraňky. Stále neskutečně hladový. Ale jde jim to k duhu. Páneček zase dneska studoval chytrý knihy, potom moje miminka strkal do jakési misky, zapisoval si nějaký čísílka a spokojeně pobrukoval: „Přibírají miláčkové, přibírají“. Jo, a chválil mně, jaká jsem dobrá mamina.

Den před víkendem

Nevím, proč se naši těší na ten víkend. Něco o spánku pořád vykládají, a co mám říkat chudinka já. Ježiš, to jsou upištěnci,. Chvilku jsou bez cecíku a už mně ječí do ucha. Však počkejte v polovině měsíce, až začnete pomalu slyšet,. Já vám to všechno povím. Jinak z Kliďasů se vyklubali největší neklidové, Mamánek se osamostatňuje, Srdíčko je jak kula a naše nejmenší Bojovnice je nejhodnější a nedá se. Tak bojuj, ty náš nový přírůstku, tebe si vypapleme a necháme.

Víkendové shrnutí

Tak jednak s cecíkama už pomalu vytírám dlažbu, druhak rozlišuji jejich pláč (mají hlad – reaguji, stojím na nich – nereaguji) a třeťak je všechny čím dál víc miluji. Konečně jsem taky pochopila, že je pro mě i pro mimča lepší spát odděleně. To jsou takový ucestovaný éra, že bych se vůbec nevyspala. No a oni taky ne. Co teda vážně nechápu, jak mě vždycky poznají. Chápete to? Nevidí, neslyší, ale jak mají cecíky kousek od sebe, tak valijou.

A ještě první trochu profi foceníčko

No nejsou k umačkání? AKI se smečkou…..